Uvnitř horních skříněk používejte nízké průhledné boxy s víkem a popiskem. Neprůhledné krabice vedou k tomu, že obsah zapomenete a nakonec ho vyhodíte. Těžké věci dávejte dozadu a dolů, lehké dopředu a nahoru. Pokud má skříňka dveře, necpěte nic do prostoru těsně za nimi — při otevírání to vypadne a spadne vám to na hlavu.

Na závěr: výška police není estetická otázka, ale rozhodnutí o tom, kolik času strávíte žehlením. Když dáte svetry nahoru a košile dolů, přestanete řešit pomačkané límečky i rozházené hromady. Stačí metr, tužka a půl hodiny času.

První krok je zjistit, kudy vede elektřina. Ve starších bytech často chybí zásuvka uvnitř skříně a natahovat nový kabel přes celou místnost je zbytečný zásah. Mnohem praktičtější je napájet světlo z nejbližší zásuvky na zdi a kabel vést po zadní straně skříně, kde ho zakryje korpus. Pokud skříň stojí na zdi bez zásuvky, použijte bateriové LED pásky nebo svítidla s vlastním zdrojem. Nezapomeňte, že baterie v chladné a vlhké skříni vydrží kratší dobu, proto volte raději dobíjecí řešení než jednorázové články.

Na co si dát pozor: příliš silné bavlněné tričko po přeložení na třetiny často padá. Zkuste ho složit jen na polovinu a postavit na delší hranu. Naopak tenká trička zvládnou i trojí přeložení. Pokud zásuvka není plná, trička se rozvalují. Vyřešíte to pevnou krabicí, stojanem na dokumenty nebo jednoduchým předělem, který řadu udrží vzpřímenou. Nikdy necpěte trička příliš těsně, jinak se mačkají a hůř se vytahují.

Jakmile jednou zavedete svislé skládání, zásuvka se přestane měnit v chaos. Stačí ji jednou za čas projít, srovnat nakloněná trička a vytřídit ta, která nenosíte. Uvidíte, že ráno zabere výběr trička pár sekund a že se vám do zásuvky vejde víc kusů než dřív.

Kufry jsou nejtypičtějším obsahem nadskříně, ale málokdo je ukládá chytře. Základem je vyskládat je do sebe – malý kufr do středního, střední do velkého. Ušetříte tím klidně polovinu místa. Pokud to konstrukce nedovolí, postavte je na výšku, ale vždy je zajistěte proti převržení. Do vnitřku menších kufrů pak vložte drobnosti, které by jinak zabíraly místo jinde: cestovní adaptéry, vaky na prádlo, skládací tašky. Pozor na jednu častou chybu – ukládat kufry naplněné oblečením. V nadskříni se zbytečně mačkají, chytají vlhkost a pach, a když je potřebujete, stejně je celé přeperete. Kufr má být prázdný, maximálně s vloženou drobností, kterou před cestou snadno vytáhnete.

Sezónní věci potřebují ochranu, ne jen místo Sezónní oblečení, deky, spacáky nebo zimní boty trpí v nadskříni víc, než si lidé myslí. Teplý vzduch stoupá vzhůru, a pokud je nadskříň špatně izolovaná od střechy nebo půdy, hrozí přes léto přehřívání a v zimě naopak chlad a vlhkost. Proto se vyplatí ukládat textil do prodyšných pytlů nebo vacích, nikdy ne do igelitových tašek, ve kterých se srazí vlhkost a vznikne plíseň. Vaky s odsátým vzduchem ušetří objem, ale pozor – dlouhodobé skladování ve vakuu může poškodit peří nebo membránové bundy. Ty raději dejte do bavlněného pytle.

Jak složit tričko, aby stálo a bylo vidět Rozhodující je poslední přeložení. Neskládejte tričko naplocho do dlouhého pruhu, ale přeložte ho tak, aby výsledkem byl nízký a pevný obdélník. Ten postavte do zásuvky na hranu, tedy na kratší stranu, kterou jste právě přeložili. Trička pak stojí vedle sebe jako knihy v poličce a jejich přední hrana je vidět shora. Podle barev nebo potisku okamžitě poznáte, které chcete, a vytáhnete ho bez zvedání ostatních.

Zaveďte pravidlo jedné úrovně. Na polici nemá být nic za ničím, pokud to nepoužíváte méně než jednou za měsíc. U dokumentů to znamená jednu šanonovou řadu, ne tři na sobě. U drobností jednu misku nebo přihrádku, ne pět sáčků. Když se něco nevejde, není to důvod přidat další vrstvu — je to signál, že je toho moc a má se část přesunout jinam nebo pryč.

Typická chyba je skládat trička na sebe do vysokého stohu. Vypadá to úhledně, ale spodní kusy nejsou vidět a při vytahování se hromada zbortí. Další chybou je nestejná velikost složených kusů. Když jsou některá delší, řada se nakloní a přední hrana zmizí. Srovnejte je proto po každém složení na stejný rozměr. Pomáhá také seskupit trička podle typu – krátké rukávy, dlouhé rukávy, sportovní – a v rámci skupiny je řadit od tmavých po světlé.

Nejhůř se světlo hledá tam, kam nevidíme, když otevřeme dvířka. Nejde o střed skříně, ale o její rohy a hluboké police. Právě do zadních rohů se nevejde stín ani ruka a vzniká tam černá díra, do které saháme po paměti. Pokud svítidlo umístíte doprostřed horní desky, osvítíte přední hranu polic, ale zadní rohy zůstanou tmavé. Řešením je umístit světelný zdroj co nejblíže čelní hraně bočnice, ideálně do horní části, aby světlo dopadalo šikmo dozadu. U šatních skříní se osvědčuje i pásek po celé délce horní desky, ne bodové světlo uprostřed.