Po dvanácti až patnácti minutách v horku přichází ochlazení. Není nutné skákat do ledové vody. Stačí venkovní vzduch, studená sprcha nebo krátký pobyt ve studeném bazénku. Rozdíl teplot je to, co čistí hlavu – ne délka pobytu v sauně. Mezi jednotlivými cykly dodržte alespoň deset minut odpočinku vsedě nebo vleže, s přikrývkou přes ramena. Právě v této pauze se uvolňují endorfiny a přichází duševní vyrovnání. Kdo pauzy vynechává, cítí po třetím cyklu jen vyčerpání.
Nesundávejte obě kolečka najednou. Ponechte jedno, obvykle to vlevo, a druhé odmontujte. Dítě tak získá jistotu na jedné straně a postupně se učí naklánět do strany, kde opora chybí. Po dvou až třech dnech sundejte i druhé. Vyhněte se trávě a písku, na kterých se kolo boří a dítě ztrácí rovnováhu. Ideální je asfaltový plácek s mírným sklonem, kde se dá rozjet bez šlapání. Nechte dítě odrážet se nohama, ne šlapat. Šlapání přijde samo, až bude umět udržet směr.
Mnoho začátečníků si plete impaktní kráter s vulkanickou kalderou. Rozdíl je zásadní. Impaktní kráter vzniká stlačením a vyhozením materiálu při nárazu – hornina se nehromadí do kužele, ale naopak se vytlačí dolů a ven. Typický impaktní kráter má vyvýšený val, ploché dno a často centrální vrcholek, který se zvedl jako pružina po úderu. Sopečná kaldera je naopak propadlá střecha magmatického krbu. Na Měsíci se sopečné kaldery vyskytují jen vzácně, hlavně v oblastech mladších lávových planin. Většina měsíčních děr, které vidíte, jsou impaktní krátery.
Místo sušení rozhoduje o výsledku víc než teplota. Tenisky postavte do svislé polohy na suchý stojan nebo je položte na bok do dobře větrané místnosti. Vzduch musí proudit kolem celé obuvi, ne jen zeshora. Ideální je stín s pokojovou teplotou a mírným průvanem. Radiátor, fén, sušička na prádlo ani topení v autě nejsou řešení. Vysoká teplota rozlepuje podrážku, deformuje mezipodešev a způsobuje, že barva na svršku bledne nebo se naopak usazuje nerovnoměrně.
Prvním krokem je zbavit tenisky přebytečné vody bez kroucení. Nikdy je neždímejte jako ručník, ani je nevyvářejte. Místo toho je několikrát přitiskněte do suchého froté ručníku, který vsákne vodu z povrchu. U kožených modelů postupujte ještě opatrněji, protože kůže nesnáší prudké změny vlhkosti. Ručník vyměňte, jakmile je promočený, a tenisky nechte chvíli volně odstát při pokojové teplotě.
Saunový ceremoniál není jen horký vzduch a studená voda. Je to přesně daná posloupnost tělesných i duševních kroků, které dohromady vytvářejí stav, kdy hlava vypne a tělo se naladí na pomalý rytmus. Pokud ho absolvujete správně, odcházíte klidnější než před vstupem. Pokud ho přeskočíte nebo uspěcháte, přicházíte o celý účinek.
Pokud se šikmina nachází v místě, kde se často prochází, nesmí tam stát nic, o co se dá zakopnout. V ložnici to znamená nechat volnou cestu k oknu, v pracovně zase přístup k zásuvkám a vypínačům. U strmých šikmin se vyplatí zkontrolovat, jestli se do nízkého prostoru vejde radiátor nebo topení – pokud ne, topný prvek se přesune jinam a vzniklý prostor se využije jako sklad. Poslední věc: při montáži polic a skříněk se vždy kotví do nosné konstrukce, ne jen do sádrokartonu pod šikminou. Jinak se police po zatížení vytrhnou i s kusem stěny.
Na barvu mějte vlastní pravidla. Barevné tenisky nikdy nesušte na přímém slunci, ultrafialové záření pigmenty rozkládá. Bílé modely zase snadno zežloutnou, pokud zůstanou mokré příliš dlouho nebo pokud je sušíte v uzavřené místnosti bez cirkulace vzduchu. U semišových a textilních svršků nepoužívejte rychlé zdroje tepla vůbec. Pokud obuv zapáchá i po usušení, pomůže jen důkladné vyvětrání a výměna vložek, ne parfémové spreje, které vlhkost jen zamaskují.
Šikmina v ložnici nebo pracovně není chyba. Je to prostor, který má vlastní pravidla. Největší problém vzniká, když se k ní přistupuje jako k běžné stěně: postel se postaví rovnoběžně s ní a nad hlavou zůstane mrtvý kout, nebo se psací stůl vmáčkne do místa, kde se člověk ani pořádně neposadí. Základem je změřit výšku šikminy v každém místě, kde se dotýká podlahy, a zjistit, v jaké výšce začíná klesat. Podle toho se rozhoduje, co do které zóny patří.
Dobu sušení nechte na materiálu, ne na pocitu. Lehké běžecké tenisky zvládnou při dobrém větrání dvanáct až dvacet čtyři hodin, kožené a membránové modely potřebují klidně dva dny. Teprve když je obuv suchá i uvnitř u špičky a u paty, můžete nasadit tkaničky a vložky zpět. Pokud je po vyjmutí papíru cítit chlad nebo vlhko, vraťte plnění a pokračujte. Trpělivost při sušení je levnější než nový pár, který byste si jinak koupili po jedné zbytečně zničené sezóně.
