Letní odstávka kamen je ideální doba pro kontrolu, kterou přes topnou sezonou nestihnete. Začněte tím, že kamna necháte úplně vychladnout a vyberete popel. Popel nevyhazujte do plastového pytle, ale do kovové nádoby – zbytky uhlíků mohou zůstat aktivní i několik dní. Po vyčištění prohlédněte topeniště, šamotové cihly a rošt. Prasklý šamot vyměňte ještě teď, později by se mohl rozpadnout a zablokovat tah.

Typické chyby: sbírání mladých plodnic, kdy ještě není vidět pochva ani prsten; spoléhání na to, že houba „voní dobře” nebo že ji „soused jí celý život”; ochutnávání syrové dužniny. Další chybou je zaměňování muchomůrky zelené s jedlou muchomůrkou růžovkou jen podle barvy klobouku – růžovka má vždy růžový nádech a rýhovaný okraj, kdežto zelená je hladká a bez rýh. Nikdy nepoužívejte jako určovací znak přítomnost hmyzu – i smrtelně jedovaté houby bývají červivé.

Nakonec zkontrolujte kouřovod a napojení na komín. Uvolněné spony a netěsné spoje způsobují, že kamna táhnou málo nebo naopak přebytek vzduchu uniká mimo topeniště. Vyměňte poškozené těsnicí provazce u kouřovodu a přesvědčte se, že komín není ucpaný sazemi. První zatopení po létě dělejte menší dávkou suchého dřeva a sledujte, jak se kamna chovají. Pokud se objeví kouř v místnosti, netěsnost nebo praskání, raději topení přerušte a závadu odstraňte dřív, než začne hlavní sezona.

Prst ponořený dva až tři centimetry do hlíny řekne víc než pohled na povrch, který bývá suchý, i když je uvnitř mokro. U větších nádob použijte dřevěnou špejli: zapíchněte ji ke dnu, nechte chvíli a po vytažení zkontrolujte, zda je vlhká a kde. Pokud je mokrá jen ve spodní třetině, rostlina stojí ve vodě a kořeny mohou hnít. Když je suchá po celé délce, je čas zalít. U malých květináčů stačí vzít nádobu do ruky – rozdíl mezi lehkou a těžkou hlínou poznáte po pár dnech praxe.

Nejčastější chybou je přisypávání nové podestýlky na starou mokrou vrstvu. Vznikne tím dusivé jádro, které drží vlhkost u podlahy a slepice do něj noří běháky. Stejně chybné je používat jako podestýlku novinový papír nebo koberec, které se slepí a nepohlcují vodu. Suché lože, denní větrání a rychlé odstranění trusu vyřeší většinu problémů dřív, než se z běháku stane bolestivý strup.

Po instalatérech přichází na řadu vyrovnání. Nové potrubí se musí obalit izolací proti hluku i kondenzaci, jinak se klepání přenáší do celé desky. Mazaninu nechte pořádně vyschnout, obvykle několik týdnů. Teprve pak se pokládá finální podlaha. Mezi tím zkontrolujte, zda všechny rozvody drží a zda nikde neprosakuje voda. Následné opravy znamenají bourat znovu.

Vzduchové cesty jsou nejčastější příčinou toho, že kamna topí špatně i s dobrým dřevem. Vyčistěte přívod primárního i sekundárního vzduchu, včetně páčky a táhla. Zkontrolujte, zda se páčka pohybuje plynule a zda se klapka úplně zavírá. Rošt a popelník musí být průchozí, jinak se vzduch nedostane pod palivo. Zanesené trysky sekundárního vzduchu poznáte tak, že plamen je tmavě oranžový a sklo se rychle zanáší. Vyčistěte je drátěným kartáčem nebo stlačeným vzduchem, nikdy ne ostrým předmětem, kterým byste trysku rozšířili.

Jak poznat vlhké lože dřív, než začne škodit Vodu do kurníku netlačí jen déšť nebo rozlitý napáječ. Hlavním zdrojem je dýchání, trus a rosná vlhkost z betonové podlahy. Proto je nutné větrat i v zimě, ale bez průvanu přímo na ptáky. Podlaha má být izolovaná nebo alespoň krytá vrstvou podestýlky, nikdy ne holý beton, na kterém kondenzuje voda. Napáječky stavějte na rošty nebo na plech s okapem, aby se voda nevpíjela do lože. Trus odstraňujte denně, protože čpavek poleptává kůži na běhácích a urychluje vznik strupů.

Běhák neboli zánět šlach na spodní straně běháku vzniká u slepic nejčastěji tam, kde ptáci stojí dlouhé hodiny na mokré nebo znečištěné podestýlce. Nejde o nákazu, ale o mechanické a chemické dráždění: vlhká sláma mění pH na povrchu chodidla, obrušuje kůži a otevírá cestu bakteriím. Prvním signálem bývá teplé, oteklé místo, na které slepice našlapuje opatrně nebo ho odlehčuje. Pokud se zánět rozšíří, vzniká tvrdý černý strup a pták přestává chodit na hřad.

Sklo, těsnění a vzduch: tři místa, která rozhodují Sklo v kamnech se čistí nejlépe, dokud je kamna ještě mírně teplá, ale ne horká. Na saze stačí vlhký hadr a trocha popela – drsné prostředky sklo poškrábou a vypálené skvrny už neodstraníte. Pokud je sklo prasklé, neřešte výměnu silikonem z drogerie. Silikon při roztopení měkne a sklo nedrží, navíc se z něj uvolňují látky, které při hoření nechcete v místnosti. Sklo se upevňuje pomocí sklokeramické šňůry a kovových příchytek, které se dotahují jen lehce, aby se sklo tepelnou roztažností nerozskočilo.