Největší chyba při ukládání papírů v malém bytě není nedostatek místa, ale snaha založit systém dřív, než víte, co vlastně máte. Lidé koupí krabice, šanony a pořadače, a teprve pak začnou třídit. Výsledek je hromada prázdných obalů a ještě větší nepořádek. Postupujte obráceně: nejdřív papíry projděte, rozdělte na tři hromádky — vyhodit, vyřešit, uložit — a teprve pro poslední hromádku hledejte úložiště.

U jídelního stolu se vyhněte kobercům s dlouhým vlasem. Vlas se rychle slehne, židle do něj zajedou a koberec se posouvá i s podložkou. Vhodnější je nízký vlas nebo plochá tkanina s gumovým rubem. Pokud už dlouhý vlas máte, podložte ho pevnou podložkou s vyšším profilem, která se do vlasu zakousne. Pravidelně také kontrolujte, zda se podložka neposunula – stačí ji jednou za čas srovnat a přitlačit.

Než koupíte cokoli dalšího, změřte si jednu konkrétní polici nebo dno skříně a teprve podle rozměrů vybírejte. Obal, který se nevejde, skončí na zemi a celý systém se rozpadne. A pokud váháte mezi šanonem a krabicí, spočítejte, kolik papírů opravdu potřebujete mít po ruce. Většinou zjistíte, že jeden šanon a dvě krabice stačí — zbytek byl jen strach z nepořádku.

Typická past je koupě šanonu s kroužky na všechno. Kroužky se rozdrncají, papíry se vytrhají a šanon přestane držet. Na dlouhodobé uložení je spolehlivější pevná krabice s víkem a vnitřními deskami, případně archivní desky. Do krabice nikdy nedávejte papíry volně — bez desek se promíchají a při hledání jednoho dokumentu vysypete celý obsah. Napište na hřbet nebo na víko jeden konkrétní rok a kategorii, ne obecné „dokumenty”.

Mokré čištění: vlhko, ne mokro Hadřík z mikrovlákna lehce navlhčete v roztoku vody a několika kapek prostředku na nádobí. Vyždímejte ho tak, aby z něj nekapalo. Přebytečná voda je nejčastější příčina zničených klávesnic. Vytírejte povrch kláves i kryt myši, potom osušte suchým hadříkem. Na gumové válečky v myši použijte vatovou tyčinku s trochou izopropylalkoholu. Nepoužívejte aceton, benzín ani agresivní čisticí prostředky, naleptají plasty a setřou potisk.

Rohové pracovní místo má jednu zásadní nevýhodu: světlo přichází většinou z jedné strany, nebo z žádné. Stěny vytvářejí stín a obrazovka se mění ve zrcadlo. Než začnete kupovat nový nábytek, zjistěte, odkud světlo vůbec přichází a co s ním lze udělat. Prvním krokem je pozorování. Sedněte si na místo a sledujte během dne, jak se světlo mění. Ráno může být dostatek přirozeného světla, odpoledne přichází únava a večer nastupuje tma. Podle toho se rozhoduje, zda stačí doplnit jednu lampu, nebo zda je nutné změnit uspořádání stolu.

Myš rozeberte jen tehdy, když výrobce umožňuje snadný přístup ke šroubkům. Většina moderních myší se lepí, po rozlepení už dobře nedrží. Kluzné plošky pod myší očistěte lihem a po zaschnutí je můžete nahradit novými, pokud jsou opotřebené. Kolečko bývá nejšpinavější část. Vatovou tyčinkou krouživými pohyby odstraňte nános a nechte uschnout.

Hladká židle (plast, kůže, koženka). Nejlépe se udržuje – stačí hadřík. Ale první, co se ukáže, je pot na stehnech a kluzkost. Pokud nemá dostatečně tvarovaný sedák, budeš neustále sjíždět. Koženka se navíc časem loupe, zejména na hranách. U koženky platí: čím silnější vrstva, tím déle vydrží. Pozor na levné provedení, které se začne drolit už po pár měsících.

Malý byt a tiskárna, která se vytáhne z krabice jednou za měsíc, jsou v napětí. Tiskárna zabírá místo pořád, i když netiskne. Rozhodnutí nezačíná u značky ani u ceny, ale u otázky, jestli má tiskárna stát na viditelném místě, nebo zmizet do skříně. Každá z těch voleb má jiná pravidla a jiné důsledky.

Umělé osvětlení v rohu musí řešit dvě věci: osvětlit pracovní plochu a zároveň neoslňovat. Stolní lampa s dlouhým ramenem je vhodnější než malá lampička, protože světlo nasměrujete přesně na dokumenty, aniž by svítilo do očí. Světlo by mělo dopadat na stůl z boku, ideálně z té strany, odkud nepíšete. Pokud jste pravák, lampu umístěte vlevo, aby vám ruka nevrhala stín na papír. Barvu světla zvolte neutrální, příliš žluté světlo unavuje, příliš modré ruší večerní usínání.

Klávesnici i myš čistěte pravidelně, ale šetrně. Ideálně jednou za dva až tři týdny suchou cestou a jednou za měsíc vlhkou. Silné tření, příliš mokrý hadřík a rozpouštědla dělají víc škody než užitku. Pokud zařízení přestane fungovat, nezkoušejte ho opravovat silou. Suché a čisté zařízení vydrží roky a psaní i klikání bude příjemnější.