Častou chybou je spoléhat na to, že pes má přirozeně čisté zuby, protože jí granule. Granule sice mohou plak částečně odírat, ale rozhodně ho neodstraní všude. Další chyba je čekat, až pes začne mít viditelné problémy. Zubní kámen se tvoří pomalu a pes si na nepohodlí zvykne. Pravidelné prohlídky u veterináře, ideálně jednou ročně, odhalí problém dřív, než se rozjede. Pokud pes patří k malým plemenům, která mají zuby natěsnané, nebo k plemenům s krátkým čumákem, je riziko vyšší a kontrola by měla být častější.
Většina lidí plánuje túru podle výstupu. Řeší, kolik nastoupají, kde si odpočinou, kdy vyrazí. Sestup berou jako něco, co se odehraje samo. Jenže právě sestup je místo, kde přichází únava, ztráta koncentrace a nejčastěji i úrazy. Kdo chce zvládnout i náročný sestup, musí ho naplánovat stejně pečlivě jako cestu nahoru.
Než cokoli hodíte do pračky, přečtěte si štítek se symboly údržby. Závěsy z polyesteru, viskózy nebo směsí vydrží jemnější program na 30 °C, zatímco len a bavlna snesou i 40 °C, pokud nejsou potištěné. U ubrusů platí totéž: prostírání s voskovou úpravou nebo teflonovým nánosem se pere výhradně ručně, jinak úprava popraská a textilie začne nasávat skvrny. Hedvábné a vlněné kusy patří do čistírny, domácí praní jim nesvědčí.
Po vyčištění šperk osušte dosucha, ideálně hadříkem z mikrovlákna. Zbytková vlhkost je častý důvod, proč se oxidace vrátí během pár dní. Náramky a řetízky ukládejte odděleně, každý v malém sáčku nebo v přihrádce, aby se neškrábaly. Stříbro nemá rád vlhko, takže koupelna a parapet jsou špatné místo. Pokud šperk nenosíte, přidejte k němu proužek papíru napuštěný antikorozním přípravkem nebo ho zabalte do hadříku, který stříbro chrání.
Podzimní úroda jablek často přeroste možnosti rodiny a sklepa. Než se pustíte do zpracování, roztřiďte plody podle stavu. Ta nejlepší, pevná a nepoškozená jablka odložte na uskladnění nebo na křížaly. Měkká, otlačená a padaná jablka zpracujte co nejdřív, protože v nich rychle postupuje hniloba a plíseň. Právě z těchto plodů vznikne nejlepší šťáva, pyré a čatní. Jedna zásada platí vždy: čím dřív po sklizni jablka zpracujete, tím méně cukru a kyseliny ztratí a tím méně práce budete mít s odstraňováním vadných míst.
Co se kazí nejdřív, patří dopře
Poslední věc: méně je někdy více. Příliš časté leštění ubírá materiál a tenké řetízky pak praskají. Stačí šperk otřít po každém nošení a hloubkově ho vyčistit, až když opravdu ztmavne. U starších kusů z second handu počítejte s tím, že některé vady – prasklé očko nebo chybějící kámen – čištěním nezmizí a patří k opravě, ne k leštění.
Jak poznat, co šperk skutečně potřebuje Ne každá černota znamená poškození.Oxidace je přirozená vrstva, která se dá odstranit. Naproti tomu zelené nebo šedé mapy pod průhledným lakem znamenají, že někdo šperk přelakoval, aby zakryl vadu. Takový lak se časem loupe a pod ním se usazuje špína. Odlakujte ho acetonem nebo lihem na vatovém tamponu, ale nejdřív zkuste malý kousek na zadní straně. Pokud se lak nepustí, raději šperk nenosťe – může jít o pozlacený kov, který by se při čištění oloupal úplně.
Stříbrné šperky z second handu bývají levnější, ale často mají za sebou roky nošení, uložení v krabičce nebo na dně šperkovnice. Než je začnete nosit, prohlédněte je proti světlu a pod lupou. Hledejte praskliny v očkách, uvolněné kameny a hlavně tmavé skvrny, které nejsou jen špína, ale oxidace. U levnějších slitin se stříbrem bývá problém i magnet – pokud řetízek drží na magnetu, není to pravé stříbro a leštění mu nevrátí barvu.
Základem je jemné mytí. V misce s vlažnou vodou rozmíchejte pár kapek prostředku na nádobí bez parfemace. Šperk ponořte na dvě až tři minuty, pak ho měkkým zubním kartáčkem opatrně přejeďte, hlavně v záhybech a pod kameny. Nepoužívejte drátěnku, písek ani zubní pastu s abrazivy – ty sice vezmou špínu, ale zároveň seškrábou i tenkou vrstvu stříbra a zanechají mikroskopické škrábance, ve kterých se špína drží ještě víc.
Na oxidaci funguje nejlépe roztok jedlé sody a teplé vody v poměru zhruba jedna k jedné. Šperk v něm ponořte na několik minut, občas ho otočte, pak vyjměte, opláchněte pod tekoucí vodou a osušte měkkým hadříkem. Pokud je oxidace silná, opakujte to dvakrát nebo třikrát. Chemické leštící přípravky na stříbro používejte jen na hladké plochy – u kamenů, perel a korálů je raději vynechejte, protože jim berou lesk a někdy i barvu.
