Vzduch v domě se má vyměňovat, i když venku mrzne. Nejlevnější řešení je řízené větrání se zpětným získáváním tepla. Není to o tom koupit drahou jednotku, ale o tom naplánovat trasy potrubí dřív, než se zazdí stěny. Dodatečná instalace znamená bourat. Stejně tak rozvody vody: staré ocelové trubky se časem zanášejí a tlak v sprše klesá. Výměna za plastové rozvody se dělá při jedné rekonstrukci, ne při pěti.

Nejčastější chybou je automatizovat něco, co by se mělo nejdřív zrušit nebo zjednodušit. Firma například nastaví automatické generování faktur, ale zapomene, že polovina z nich se stejně ručně opravuje kvůli chybějícím údajům. Automatizace tak přidá další vrstvu práce. Před zavedením je nutné projít proces krok za krokem a u každého se zeptat: je tento krok vůbec potřeba? Kdo ho kontroluje? Co se stane, když vypadne? Teprve potom má smysl hledat nástroj, který ho nahradí.

Materiál, který dítě právě nepotřebuje, nemá ležet na dosah. Připravené by měly být jen věci k aktuální úloze, zbytek patří do zásuvky, krabice nebo na polici za zády. Otevřené police plné pastelek, stavebnic a knih vypadají útulně, ale fungují jako stálá výzva k něčemu jinému. Pomáhá i to, když každá věc má své pevné místo a dítě ji tam po skončení vrátí samo. Uklizený stůl na začátku je polovina soustředění.

Jak smažit, aby tuk zůstal v pánvi Tuk musí být rozpálený, ale ne přepálený. Ideální teplota se pozná tak, že kousek těsta vhozený do pánve okamžitě obklopí bublinky a vyplave nahoru. Pokud těsto leží na dně a sotva se hýbe, je tuk studený a bramborák se nasákne. Pokud tuk kouří a prská, je příliš horký a bramborák se spálí zvenku a zůstane syrový uvnitř. Smažte na středním plameni a mezi dávkami tuk dolévejte jen po lžících, ne po hrnečcích.

Ve spíži rozhoduje viditelnost. Všechno, co je vzadu a vysoko, se přestane používat. Používejte průhledné uzavíratelné nádoby a na víčko napište, co v ní je a kdy jste ji otevřeli. Koření a luštěniny držte mimo dosah páry a přímého světla, jinak ztrácejí chuť. Mouku, rýži a ořechy dávejte do skla nebo pevného plastu, protože do papírových sáčků se snadno dostanou moli. Jednou za měsíc projděte spíž a proleželé věci buď spotřebujte, nebo vyhoďte – neodkládejte to na dobu, kdy už bude pozdě.

Kdo dodrží těchto pět pravidel, tomu se tuk na pánvi neztrácí a bramboráky drží tvar i křupavost. Není to o drahých surovinách ani o speciálním náčiní. Je to o škrobu, teplotě a trpělivosti. Začněte tím, že brambory přestanete proplachovat, a rozdíl poznáte už při první várce.

Základní kousky nemusíte mít drahé. Musíte je ale mít pod kontrolou. Uložte boty do tvaru, oblečení skládejte místo věšení, občas zkontrolujte švy a zipy. Když se o ně budete starat průběžně, vydrží roky – a možná déle než trendy, které přijdou a odejdou.

Třetí pravidlo se týká tloušťky. Bramborák má být silný maximálně půl centimetru. Silnější placka se prosmaží jen zčásti, uvnitř zůstane vlhká a těžká. Těsto nabírejte naběračkou a na pánvi ho rozetřete do tenka. Čtvrté pravidlo: neobracejte příliš brzy. Když se bramborák drží pánve a nejde volně posunout, ještě není hotový. Otočte ho jedním pohybem, ne postupným podléváním. Po otočení už jen krátce dopečte, druhá strana potřebuje zlomek času.

Bramborák, který po vytažení z pánve zanechá na papírové utěrce sotva znatelnou stopu, není náhoda. Rozdíl mezi mastným a křupavým bramborákem vzniká už při strouhání brambor, dávno předtím, než se těsto dostane na pánev. První pravidlo zní: brambory nestrouhejte do vody ani je neproplachujte. Škrob je tady spojivo, které drží těsto pohromadě a při smažení vytváří křupavou kůrku. Kdo brambory vypere, dostane řídkou směs, která se rozpadá a saje tuk jako houba.

Páté pravidlo je nejčastěji opomíjené: hotové bramboráky nestohujte na sebe. Každý kus položte na mřížku nebo na utěrku tak, aby se ho nedotýkal další. Pokud je naskládáte na talíř, pára se pod nimi usadí a křupavá kůrka změkne během minuty. Tuk, který zůstal na povrchu, steče dolů a bramborák se v něm znovu namočí. Servírujte je hned, nebo je nechte vychladnout na mřížce a pak je ohřejte v troubě, ne v mikrovlnce.

Základní kousky šatníku – kožené boty, džíny, bavlněné tričko, vlněný svetr, kožená bunda – nestárnou proto, že by byly zázračně odolné. Vydrží jen tehdy, když se o ně pravidelně staráte. Většina lidí je zničí během pár sezón dvěma chybami: perou je příliš často a příliš agresivně. Přitom stačí pár návyků, které zaberou několik minut měsíčně.