Velikost není stejná jako u běžné obu
Klíčové je, čím botu zevnitř vyplníte. Klasické noviny fungují dobře, ale musíte je měnit každou hodinu, jakmile navlhnou – jinak začnou barvit vnitřek a zpomalí schnutí. Lepší je bílý papír nebo látkový ručník, který barvu nepustí. Prodyšné tvarovky nebo jednoduché vložení suchého hadříku do špičky pomohou udržet přirozený tvar. Naopak igelitové sáčky, fólie nebo mokré ponožky uvnitř boty vlhkost jen uzamknou a podpoří růst plísní.
Na co si dát pozor: naskládané dřevo nikdy nezpevňujte tak, že ho obalíte fólií nebo igelitem. Pod plachtou, která sahá až k zemi, se drží vlhko a dřevo zplesniví během několika týdnů. Stejně tak nefunguje skladování v garáži nebo ve sklepě, kde není průvan. Dřevo tam sice nezmokne, ale ani nevyschne – vlhkost zůstane uvnitř a při topení se mění v dehet, který zanáší komín.
Po úplném vyschnutí tenisky znovu vyplňte suchým papírem a nechte je ještě hodinu v klidu, aby se materiál srovnal. Teprve potom nasaďte stélku a zašněrujte. Pokud jste postupovali pomalu a bez tepla, bota si podrží tvar, barva zůstane sytá a lepidlo nepovolí. Trpělivost při sušení je nakonec vždycky rychlejší než nákup nového páru.
Druhým extrémem je dlouhodobé sucho. Pokud necháte substrát vyschnout úplně a opakovaně, rostlina začne obětovávat starší listy, které nejdřív zežloutnou a pak opadají. Zalijte tehdy vydatně, dokud voda nezačne odtékat otvorem, a přebytek slijte. Nepřidávejte ale vodu po troškách každý den, tím kořeny trpí stejně jako suchem.
Voda z kohoutku obsahuje chlor, vápník a další látky, které některým druhům vadí. Pokud máte měkkou vodu, je to v pořádku. U tvrdé vody se vyplatí nechat ji odstát přes noc, případně používat vodu dešťovou nebo převařenou a vychladlou. Studená voda přímo z kohoutku šokuje kořeny, proto ji nechte vytemperovat na pokojovou teplotu.
Přelití škodí víc než občasné sucho Trvalé přemokření je nejběžnější důvod žloutnutí. Kořeny v mokré půdě bez přístupu vzduchu začnou uhnívat, přestanou přijímat živiny a listy blednou a žloutnou odspodu. Poznáte to i podle toho, že substrát dlouho nevysychá, květináč je těžký a při vytažení rostliny jsou kořeny měkké a tmavé. Řešením není přidat vodu, ale naopak nechat rostlinu proschnout, odstranit poškozené listy a v krajním případě přesadit do čerstvého substrátu. Dbejte na drenážní vrstvu a na to, aby v obalu květináče nezůstávala stát voda.
Island leží na rozhraní dvou tektonických desek, severoamerické a euroasijské, které se od sebe vzdalují přibližně o dva centimetry za rok. Do trhlin proniká mořská voda, ohřívá se o žhavé magma v hloubce několika kilometrů a vrací se zpět na povrch. Ostrov navíc leží nad horkou skvrnou, takže pod ním stoupá plášťový materiál blíž k zemskému povrchu. Proto je tu geotermální energie dostupná mělce a ve velkém množství.
Jak se vrty dělají a na co si dát pozor Průzkum začíná mapováním povrchových projevů, jako jsou horké prameny a fumaroly. Následuje vrt do hloubky jednoho až tří kilometrů, který musí být zapažený a zajištěný proti úniku plynů. Typická chyba začátečníků je podcenit tlak a teplotu v hloubce: vrt může náhle vyvřít směs páry a vody, což je nebezpečné. Proto se vrty vybavují uzavíracími ventily a tlakovými čidly, která se kontrolují nepřetržitě.
Žloutnutí má ale i jiné příčiny než zálivku. Může jít o nedostatek světla, průvan, přesazení do příliš velkého květináče nebo škůdce na spodní straně listů. Než začnete měnit režim zalévání, prohlédněte rostlinu důkladně. Zjistíte-li mokrý substrát, uhnilé kořeny nebo opadané listy odspodu, je zálivka skoro jistě viníkem. Když je substrát přiměřeně vlhký a listy žloutnou od špiček, hledejte problém ve světle nebo v hnojení.
Nejčastější chybou je zalévání podle pevného rozvrhu. Někdo se rozhodne, že každou sobotu dá každé rostlině hrnek vody, a drží se toho i v zimě, kdy rostliny odpočívají. Jenže potřeba vody se mění podle světla, teploty, velikosti květináče i druhu rostliny. Zalévejte až tehdy, když to rostlina potřebuje. Sáhněte prstem dva až tři centimetry do substrátu. Pokud je tam vlhko, počkejte. Pokud je sucho, zalijte. U velkých květináčů si pomozte dřevěnou tyčkou nebo vážením květináče v ruce.
Nejde jen o horkou vodu pro koupání. Teplo ze země se využívá k výrobě elektřiny v geotermálních elektrárnách, kde para roztáčí turbíny. Stejná voda pak putuje do potrubí, která zásobují domácnosti, bazény, skleníky i chodníky. Ve městech jako Reykjavík pokrývá geotermální teplo téměř veškeré vytápění budov a ohřev teplé vody.
