Poslední věc, která se podceňuje: plánování. První dny po nasazení si naplánujte tak, abyste nemuseli mluvit celý den, jíst v restauraci ani řešit důležité schůzky. Na noc si dejte vyšší polštář, krev se tolik nehromadí v hlavě a ráno bývá menší tlak. A když už bolest přichází, nepřemýšlejte o tom, jak dlouho vydrží – prostě si dejte studený obklad, vosk na drát a jděte spát. Další den už bývá znatelně lepší.
Mnoho rodičů čeká na výměnu všech mléčných zubů. To je zásadní chyba. Mléčné zuby drží místo pro stálé a pokud vypadnou předčasně nebo jsou příliš opotřebené, stálé zuby se mohou prořezat do špatné pozice. Ortodontista proto někdy nasadí fixní aparát už v době, kdy je v ústech ještě smíšený chrup. Cílem není jen rovný úsměv, ale i správné postavení čelistí a funkční skus.
Pozor také na opotřebení. Vlákna se časem roztřepí a ztloustnou, i když plastová násada zůstává stejná. Kartáček, který zpočátku seděl, začne dásně dráždit. Vyměňujte ho, jakmile vlákna ztratí tvar, obvykle po několika týdnech pravidelného používání. Nákup většího balení stejné velikosti proto není vždy výhodný – než ho spotřebujete, může být potřeba jiná velikost.
Ať zvolíte cokoli, výsledek stojí na spolupráci. U fixního aparátu je to hlavně hygiena a chození na kontroly, u snímacího ještě navíc disciplína v nošení. Nejhorší varianta je kombinace: koupit si fólie, nosit je málo a pak vinit ortodoncii, že nefunguje. Pokud si nejste jistí režimem, řekněte to na první konzultaci. Léčba, která se přizpůsobí vašim možnostem, má větší šanci na úspěch než ta, která vypadá lépe na fotografii, ale v běžném dni ji nedodržíte.
Pokud si všimnete, že rovnatka začnou vonět spáleninou i po vyčištění, že se desky lepí nebo že se objevují skvrny, které nelze odstranit, je čas zvážit výměnu. Poškozený povrch totiž nelze obnovit a každé další použití znamená pro vlasy jen další zátěž. Pravidelná údržba zabere pár minut, ale ušetří vám peníze za nové rovnatky i za regenerační péči o vlasy. Čistěte je pravidelně, ale ne zbytečně agresivně, a vlasy i přístroj vám vydrží výrazně déle.
Kdy snímací rovnátka selhávají Snímací fólie fungují dobře u mírných až středně těžkých případů a u dospělých, kteří chtějí nenápadnou léčbu. Aby ale měla léčba smysl, musí se nosit většinu dne, obvykle kolem dvaceti až dvaadvaceti hodin. Pacienti to často podceňují. Fólii si nasadí jen na pár hodin, myslí si, že to stačí, a po měsících se diví, že se zuby neposunuly. Ortodontista pak musí léčbu prodloužit nebo přejít na fixní aparát. Pokud si nejste jistí, že vydržíte režim nosit fólie i v práci, ve škole a při spaní, je lepší to přiznat předem.
Výběr ortodontické léčby nezačíná u ceny ani u vzhledu, ale u toho, co je potřeba s chrupem skutečně udělat. Fixní rovnátka jsou pevně nalepená na zubech a drát je spojuje. Snímací rovnátka jsou průhledné plastové fólie, které si pacient sám nasazuje a sundává. Zásadní rozdíl není v tom, která varianta je modernější, ale jak přesně dokáže posunout zuby tam, kam je potřeba.
Nejspolehlivější postup zůstává jednoduchý: změřit, koupit jednu velikost, vyzkoušet při čištění a podle pocitu upravit. Když dásně po čištění krvácejí nebo jsou citlivé, není to známka toho, že kartáček je příliš tenký, ale že je příliš tlustý, případně že se používá příliš silným tlakem. Postupné zmenšování velikosti bývá častější a bezpečnější než skokové zvětšování.
Během léčby je nutná pravidelná kontrola, obvykle po několika týdnech. Lékař ověřuje, zda zuby sledují digitální plán. Pokud se odchylují, upraví se další postup. Po dokončení následuje retence – fixní drátek nebo snímací dlaha. Bez retence se zuby mají tendenci vracet zpět. To je nejčastější důvod, proč lidé po roce až dvou hlásí, že se výsledek „zkazil”.
Když kartáček projde příliš snadno, je zbytečně tenký Častou chybou je koupit co nejtenčí kartáček, protože „se lépe vejde”. Tenký kartáček sice proklouzne, ale stěny mezery jen obtíže setře. Naopak příliš silný kartáček se do mezery nevejde vůbec, nebo do ní vnikne násilím a dásně potrhá. Správná velikost je taková, kdy kartáček prochází s mírným tahem a vlákna se dotýkají obou zubů i dásně. Pokud musíte tlačit, je velký. Pokud kolem něj zůstává viditelná mezera, je malý.
Prvním krokem je vstupní vyšetření. Lékař zhotoví sken chrupu, zhodnotí stav dásní, kořenů a skusu. Teprve pak vzniká digitální plán pohybu zubů. Právě v této fázi se rozhoduje o tom, zda je léčba neviditelnými rovnátky vůbec vhodná. U závažných odchylek, například velkého předkusu nebo rotovaných špičáků, může být účinnější klasický fixní aparát. Pokud vám někdo nabídne rovnátka bez skenu a rentgenu, je to varovný signál.
