Odpoledne s dětmi v Praze nemusí znamenat utrácení za vstupenky a atrakce. Městské parky a zahrady nabízejí dost prostoru, kde se děti vyřádí a dospělí si odpočinou. Stačí vědět, kam jít, co si vzít a čemu se vyhnout. Následující rady vycházejí z běžné praxe, ne z reklamních letáků.

Základním pravidlem je sladit tuhost roštu s hmotností spáče. Lehčí člověk potřebuje pružnější lamely, aby se rošt vůbec prohnul a kopíroval křivku těla. Těžší člověk naopak potřebuje pevnější lamely, které se neprolomí. Pokud se na jeden rošt počítá s dvěma spáči výrazně odlišné váhy, je lepší zvolit dvě samostatné zóny nebo dva rošty vedle sebe. Univerzální rošt pro všechny váhy neexistuje a snaha ušetřit jedním dílem vede k tomu, že jeden z partnerů spí na tvrdém a druhý na měkkém.

Skryté rezervy nebývají v tom, co rodina dělá často, ale v tom, co dělá automaticky. Roční platby za služby, které se používají málo. Tarify, které se nezměnily roky. Pojištění, které se překrývá. Předplatby, které se obnovují samy. Projděte je jednou za čtvrt roku a u každé si řekněte, jestli byste si ji dnes koupili znovu. Když ne, zrušte ji. Ušetřené peníze ale nenechte rozplynout — převeďte je na samostatný účet nebo do obálky. Rezerva, která zůstane na běžném účtu, se do týdne utratí.

Odpoledne ve školní družině bývá nejkritičtější čas mezi svačinou a odchodem domů. Děti jsou unavené z vyučování, ale zároveň potřebují vybít energii. Klasické honičky je přestávají bavit a začínají se nudit nebo zlobit. Řešením nejsou složité pomůcky ani dlouhá příprava. Stačí pár netradičních pohybových her, které zvládnete vysvětlit do dvou minut a které fungují i v menším prostoru.

Stěna jako hlavní úložišt

Sklizeň dřeva nekončí tím, že ho naskládáte na hromadu za domem. Právě naopak — teprve tehdy začíná proces, který rozhodne, kolik tepla z každého polena skutečně dostanete. Špatně uskladněné dřevo může i po dvou letech hořet mizerně, kouřit, dusit se v kamnech a spotřebovat ho o třetinu víc. Nejde přitom o žádnou vědu, spíš o pár zásad, které se vyplatí dodržet hned na začátku.

Začněte hrou „Tichá pošta v pohybu”. Děti stojí v řadě za sebou, první dostane jednoduchý pohybový úkol – například tři poskoky, dvě dřepy a tlesknutí. Beze slov ho předá dalšímu a ten pokračuje. Poslední v řadě úkol předvede před všemi. Na co si dát pozor: pohyby musí být krátké a jasné, jinak se řetěz rozpadne. Typická chyba je, že vedoucí vymyslí příliš složitou kombinaci. Držte se tří až čtyř pohybů a po každém kole řadu zamíchejte, aby se zapojily i děti, které stojí na konci.

Netradiční pohybové hry nepotřebují drahé vybavení. Stačí prostor, jasná pravidla a ochota přizpůsobit tempo skupině. Když děti vidí, že hru zvládnou a že se u ní mohou smát, přestanou se ptát, co mají dělat, a začnou se těšit na další odpoledne.

Další možností je „Pohyblivé pexeso”. Rozdělte děti do dvojic a každé přidělte jednoduchý pohyb – dřep, výskok, stoj na jedné noze. Dvojice se rozutečou po prostoru a na váš signál hledají svou dvojici podle předvedeného pohybu. Kdo najde parťáka, zůstává stát a čeká na konec kola. Výhoda je, že se zapojí i pomalejší děti, protože nejde o rychlost, ale o pozornost. Chybou bývá, že pohyby jsou si příliš podobné. Vybírejte výrazně odlišné pozice, aby děti nemusely dlouho přemýšlet.

Nezapomeňte na bezpečnost. Vždy před hrou zkontrolujte, zda v prostoru nejsou ostré hrany, kluzká podlaha nebo předměty, o které lze zakopnout. Děti předem upozorněte, že se nesmí tahat za oblečení. Pokud máte ve skupině dítě se zdravotním omezením, nabídněte mu roli rozhodčího nebo zapisovatele – nebude se cítit vyčleněné a zůstane součástí hry. Po každé aktivitě zařaďte krátké zklidnění, například pomalé dýchání nebo protažení vsedě.

Když potřebujete hru, která zabere celou družinu Vyzkoušejte „Ostrovy”. Po místnosti rozložte papíry nebo obruče jako ostrovy. Děti se pohybují mezi nimi, a když zavoláte předem domluvené slovo, musí se vejít na ostrov tak, aby se nikdo nedotýkal podlahy. Postupně ostrovy ubíráte nebo zmenšujete. U této hry se snadno stane, že se děti začnou strkat. Proto předem stanovte pravidlo: kdo se dotkne podlahy, jde na jednu rundu stranou a pomáhá vám sledovat fair play. Menší děti potřebují více času na přesun, proto intervaly mezi voláním prodlužte.