Začněte tím, že si sednete a společně si sepíšete, na co vlastně telefon denně používá. Nejde o výslech, ale o obyčejný seznam: zprávy s kamarády, videa, hry, sociální sítě. Pak si každý označí, co je pro něj důležité a co by mu chybělo. Zjistíte, že se často opakují dvě věci: spojení s partou a zabití nudy. Když tohle pojmenujete, snáz se hledá náhrada, která není „vypnout telefon a jdi se učit”.

Co přidat na týden, aby se děti neušpinily hned první den Na sedm dní už počítejte s tím, že se děti zašpiní rychleji, než byste čekali. Přibalte proto osm triček, tři kraťasy, dvě dlouhé kalhoty, dvě mikiny, jednu teplou bundu a dvě sady pyžama. Ponožek a spodního prádla vezměte alespoň sedm párů, ideálně deset. Nezapomeňte na pláštěnku, pokrývku hlavy a opalovací krém. Na táboře se nosí i starší oblečení, které se nemusí šetřit. Přibalte také malý batoh na výlety, láhev na vodu a kapesní svítilnu, která se hodí při večerních hrách.

Základním vodítkem je tzv. „zóna nejbližšího vývoje” – hračka by měla být o něco náročnější, než co dítě už umí, ale ne natolik, aby ho frustrovala. Dobrým příkladem jsou dřevěné vkládačky s geometrickými tvary. Dítě se učí rozpoznávat tvary, trénuje koordinaci ruka-oko a získává pocit úspěchu, když se mu podaří kostku umístit. Naopak vyhněte se skládačkám s mnoha drobnými dílky, které končí v puse a představují bezpečnostní riziko. Mnohem vhodnější jsou větší kostky, které lze stavět do komínů a jednoduchých staveb.

Souhra mezi jednoduchými a otevřenými hračkami je klíčová. Vyhněte se hračkám s jediným správným způsobem použití, protože ty rychle omrzí. Místo toho vybírejte předměty, které lze kombinovat – kostky se dají stavět na sebe, do řady, nebo z nich lze vytvořit ohradu pro plyšové zvířátko. Když si všimnete, že si dítě s něčím dlouho hraje a přichází na nové možnosti, je to dobrá investice. Naopak hračky, které dítě po pěti minutách odloží a už se k nim nevrací, jsou zbytečné. Podstatné není, kolik hraček doma máte, ale jak pestré a podnětné jejich použití je.

Výběr správné hračky pro dvouleté dítě bývá často zrádný. Rodiče se pohybují mezi dvěma extrémy: buď kupují příliš jednoduché předměty, které dítě rychle omrzí, nebo naopak hračky určené starším dětem, se kterými si batole neví rady. Optimální volba přitom nespočívá v počtu funkcí nebo pestrých barev, ale v tom, aby hračka odpovídala aktuálním dovednostem a potřebám dítěte. V tomto věku jde především o rozvoj jemné motoriky, pochopení příčiny a následku a první kroky k samostatné hře.

Nakonec si pamatujte, že nepořádek není jen o barvách, ale i o vodě. Když děti malují vodovkami, mají tendenci máčet štětec ve sklenici a pak s ním mávat. Řešením je uzavíratelná nádoba na vodu s úzkým otvorem, do které se štětec namáčí, ale voda nemůže vyšplouchat. Nebo použijte misku s malým množstvím vody a pravidelně ji vyměňujte. Vytvořením těchto jednoduchých pravidel a používáním uzavřených prostorů se malování stane radostí pro vás i pro děti – a vy už nebudete potřebovat mop.

Jak na malování v krabici a s igelitem Další osvědčenou metodou je malování do kartonové krabice. Vezměte vyšší krabici od bot nebo od džusu, vystelte ji čistým papírem a dejte dítěti kelímek s barvou a štětec. Dítě maluje na stěny krabice, která zachytí případné kapky. Výhodou je, že se dítě učí pracovat s barvou v omezeném prostoru, a vy nemusíte hlídat okolí. Pokud chcete ještě větší jistotu, rozložte pod krabici starý igelitový ubrus – ten se po skončení jednoduše sroluje a vyhodí.

Co zjistit před přihláškou Jakmile máte vytipované dva až tři tábory, začněte ověřovat fakta. V první řadě se podívejte, kdo tábor pořádá a jaké má zkušenosti. Organizátor by měl být schopen předložit akreditaci nebo jinou formu ověření činnosti. Dále se ptejte na personál: kolik je na táboře vedoucích a kolik je jim let, jak probíhá školení, a zda mají zkušenosti s dětmi. Nikdy nejezděte na tábor, kde neznáte hlavního vedoucího – jeho jméno a kontakt by měl být k dispozici i před platbou.

Při výběru sledujte také materiál a zpracování. Dřevo je příjemné na dotek, odolné a ekologické, ale musí být hladce opracované a bez ostrých hran. Plastové hračky zase snadno udržíte v čistotě, ale dejte pozor na malé součástky, které by se mohly uvolnit. Vždy upřednostňujte hračky s certifikací bezpečnosti, i když to není na první pohled vidět. Vyhněte se hračkám z tvrdého plastu s výrazným chemickým zápachem – ty často obsahují závadné látky. Pokud si nejste jistí, sáhněte po osvědčených klasikách, jako jsou dřevěné vlaky, jednoduchá puzzle s úchyty nebo navlékací korálky s velkými otvory.