U silnějšího napadení pomůže postřik založený na rostlinných extraktech, například z česneku, cibule nebo kopřivy. Česnekový výluh připravíte tak, že rozdrtíte několik stroužků a necháte je dva dny louhovat ve vodě. Přefiltrujte a nalijte do rozprašovače. Postřik aplikujte večer, ne na přímém slunci, aby se listy nespálily. Opakujte po třech dnech, dokud se mšice neobjeví. Důležité je stříkat i spodní stranu listů, kde mšice nejčastěji přežívají.

Praktické doporučení na závěr: při přesazování si připravte směs předem a promíchejte ji nasucho, dokud není perlit rovnoměrně rozložený. Nový substrát mírně navlhčete, ale nezalévejte do něj hned po přesazení velké množství vody. První týden nechte rostlinu v polostínu. Pokud listy žloutnou a substrát je pořád mokrý, přidejte při další výměně více perlitu. Pokud naopak rostlina vadne mezi zálivkami, přidejte vermikulit. Oba materiály jsou levná a snadno dostupná pomoc, ale neřeší špatné světlo ani přehnanou péči.

Perlit a vermikulit nejsou hnojiva ani zázračné přípravky. Jsou to minerální přísady do substrátu, které mění jeho fyzikální vlastnosti. Perlit vzniká expandováním sopečného skla při vysoké teplotě, vermikulit se podobně nafukuje z minerálu slídy. Oba mají houbovitou strukturu, ale chovají se odlišně. Perlit je tvrdý, drenážní a téměř nenasákavý. Vermikulit je měkký, lisovatelný a sám drží vodu i živiny. Rozdíl poznáte už při dotyku: perlit se drolí, vermikulit se mačká jako pěna.

Nejčastější chyba je vyměnit substrát, ale nechat rostlinu na stejném místě. Mšice se šíří vzduchem i kontaktem, takže pokud neprohlédnete všechny rostliny v okolí a neuklidíte parapet, do týdne jsou zpátky. Další chybou je přihnojovat napadenou rostlinu dusíkem — přebytek dusíku vytváří měkké výhony, které mšice přitahují. Hnojte až po dvou týdnech bez výskytu.

4. Sáček přes rostlinu. Menší rostlinu přikryjte průhledným igelitovým sáčkem a zajistěte gumičkou kolem květináče. Vytvoříte skleník, ve kterém se vlhkost vrací zpět do substrátu. Sáček nesmí být na přímém slunci, jinak se rostlina uvaří. U kaktusů a sukulentů tuto metodu vynechejte.

Chemické prostředky nasazujte až ve chvíli, kdy mechanické metody po dvou týdnech nefungují. Vždy stříkejte večer nebo za nízkého světla, nikdy na přímém slunci. Postřik aplikujte na spodní stranu listů, ne jen na horní — mšice sedí především tam. Opakujte po sedmi až deseti dnech, protože jediný postřik nezlikviduje vajíčka. Rostlinu před postřikem zalijte, aby nebyla ve stresu ze sucha.

Prevence stojí na dvou věcech: kontrole nově koupených rostlin po dobu tří týdnů v karanténě a pravidelném otírání listů. Rostliny, které mají dost světla a nepřeléváte je, bývají odolnější. Pokud se mšice vracejí každý měsíc, hledejte zdroj mimo vaši sbírku — nejčastěji to bývá balkon, řezané květiny nebo rostliny od známých.

Prvním signálem nebývají samotné mšice, ale lepkavá lesklá vrstva na listech pod rostlinou nebo na parapetu. Je to medovice, kterou mšice vylučují. Na ni se pak chytá černá sazovitá plíseň. Dalším vodítkem jsou zkroucené a deformované nové listy, zastavený růst a opadávající poupata. Mravenci, kteří lezou po květináči, jsou spolehlivý indikátor — mšice si chrání, protože z nich získávají medovici.

Nejčastější chybou je přesazování příliš často a do velkých nádob. Další chybou je použití starého, zhutnělého substrátu znovu. Pokud rostlina po přesazení vadne, zkontrolujte, zda není příliš hluboko, zda kořeny nejsou poškozené nebo zda voda odtéká. Rychle rostoucí pokojovky ocení spíše pravidelnou péči než časté stěhování. Jednou za rok, na jaře, s lehkým substrátem a přiměřenou zálivkou – to je recept, který funguje.

Kdy použít vermikulit a kdy si ho naopak odpustit Vermikulit se hodí tam, kde potřebujete vlhkost udržet déle. Typicky u mladých řízků, u kapradin, marant, fíkusů v suchém bytě nebo u rostlin v malých květináčích, které přes den vysychají. Přidává se asi 1 díl na 3 až 4 díly zeminy. Umí také vázat živiny z hnojiva, takže se méně vyplavují. Pozor ale na dvě věci: vermikulit má mírně zásadité pH, což nesnášejí kyselomilné rostliny jako azalky, kamélie nebo borůvky. A při dlouhodobém používání se v něm může držet voda tak dlouho, že začne zahnívat.

Zálivku v zimě omezte, ale ne na minimum. Mýtus „v zimě se nezalévá” je stejně škodlivý jako letní režim. U kvetoucích druhů, jako jsou vánoční hvězda, brambořík nebo orchideje rodu Phalaenopsis, udržujte substrát mírně vlhký, ne mokrý. Před každou zálivkou zkontrolujte prstem dva centimetry pod povrchem. Pokud je tam vlhko, počkejte. U sukulentů a kaktusů klidně mezi zálivkami nechte substrát úplně vyschnout.