Závěrem: pokrytí měřte, ale neuctívejte. Užitečné je jako zpětná vazba při vývoji — pomáhá najít zapomenuté větve a udržovat testy v souladu s kódem. Přestává být užitečné, když se stane cílem samo o sobě. Sledujte ho v kontextu, kombinujte s jinými technikami a hlavně se ptejte, co testy skutečně ověřují. Pokud je odpověď „měříme pokrytí, protože máme pokrytí”, je čas změnit přístup.
Až budeš mít funkční aplikaci, neznamená to konec. Nauč se testovat na různých velikostech obrazovky a v různých rozlišeních. Android je rozmanitý, a to, co vypadá dobře na jednom telefonu, může být na jiném nepoužitelné. Používej flexibilní rozložení, které se přizpůsobí, a ne pevné rozměry. Sám se pak vyhneš spoustě problémů. A pokud se zasekneš, nevzdávej se. Vyhledávání v dokumentaci je normální součást práce – i zkušení vývojáři to dělají každý den.
Třetí situace, kdy je pokrytí spíše škodlivé, je porovnávání mezi týmy nebo projekty. Čísla se dají snadno zmanipulovat a neberou v úvahu specifika domény. Testy pro bankovní převod budou vždy složitější než testy pro zobrazení statické stránky. Místo celkového procenta se proto zaměřte na pokrytí kritických částí — tam, kde chyba stojí hodně peněz nebo ohrozí bezpečnost. Dobrý test je takový, který selže, když dojde k reálné chybě. Pokrytí vám to neřekne, ale můžete si to ověřit mutačním testováním nebo tím, že do kódu záměrně vložíte chybu a podíváte se, jestli testy zareagují.
Při psaní kódu si zvykni na používání verzovacího systému od samého začátku. I když děláš projekt sám, ušetří ti to čas při hledání chyb. Když něco rozbiješ, můžeš se vrátit k předchozí verzi. Mnoho začátečníků tuto disciplínu přeskakuje, ale později to litují. Dále se nauč používat nástroje pro ladění, které ti ukazují hodnoty proměnných v reálném čase. To je neocenitelné, když se ti aplikace chová jinak, než očekáváš.
Jak se vyhnout největší pastím při prvních krocích Když začneš psát kód, setkáš se s pojmy jako aktivita, layout a manifest. Aktivita je obrazovka, layout je rozložení prvků a manifest popisuje aplikaci systému. Tyto tři věci musíš chápat, protože bez nich žádná aplikace nefunguje. Často dělají začátečníci chybu, že zapomenou zaregistrovat novou aktivitu v manifestu, a pak se jim aplikace při spuštění okamžitě ukončí. Nebo špatně nastaví ID prvku v layoutu a pak ho nemůžou najít v kódu. Nauč se číst chybové hlášky – nejsou tvůj nepřítel, ale pomocník, který ti řekne, co je špatně.
Pokrytí kódu testy je jedno z nejčastěji špatně interpretovaných čísel ve vývoji softwaru. Mnoho týmů ho bere jako cíl, ale ve skutečnosti jde o nástroj, který má odhalit slabá místa. Základní metrika, která se počítá jako poměr řádků, větví nebo funkcí pokrytých testy k celkovému počtu, vám řekne, kolik kódu se při testech spustí. Neřekne vám ale, zda testy skutečně ověřují to podstatné — jestli kontrolují správné chování, okrajové případy nebo chybové stavy. Proto je třeba měřit nejen počet řádků, ale i kvalitu testů a jejich schopnost odhalit chyby.
První aplikace by měla být co nejjednodušší. Vytvoř si aplikaci, která zobrazí text na obrazovce po stisknutí tlačítka. Tím se naučíš, jak funguje rozložení, jak propojit obrazovku s logikou a jak reagovat na uživatelské akce. Neboj se experimentovat, ale měj na paměti, že nejčastější chyba začátečníků je přidávat příliš mnoho funkcí hned na začátku. To vede k tomu, že se v kódu ztratíš a nevíš, co děláš. Drž se jednoduchosti a postupně přidávej další prvky, jako jsou vstupní pole nebo obrázky.
Když se rozhodneš začít s vývojem pro Android, první věc, kterou uděláš, je výběr vývojového prostředí. Nemusíš hned instalovat vše, co existuje. Stačí ti oficiální nástroj od Googlu, který obsahuje editor, emulátor i potřebné knihovny. Stáhneš si ho, nainstaluješ a vytvoříš nový projekt. Nezapomeň si zkontrolovat verzi Java Development Kitu, protože bez něj projekt ani nespustíš. Po prvním spuštění se ti ukáže předpřipravená šablona – nech ji tak, jak je, a projdi si strukturu složek.
Typická chyba, kterou vidím u týmů, je honba za stonásobným pokrytím za každou cenu. Programátoři pak píší testy, které jen volají funkce s triviálními vstupy, nebo používají nástroje, které uměle navyšují čísla — třeba provádějí kód přes reflexi nebo vypínají kontroly. Výsledkem je, že metrika vypadá skvěle, ale testy nechytí jedinou skutečnou chybu. Stejně problematické je i pokrytí, které se měří jen v jednom momentě — po změně kódu je často neaktuální. Doporučuji měřit pokrytí průběžně v CI a nastavit si minimální hranici, ale jen jako pojistku proti výraznému propadu, ne jako cíl.
