U velkých sedaček se vyplatí zavést zóny. Levá část pro sezení, pravá pro odpočinek, střed jako přechod. Polštáře přiřaďte jednotlivým zónám a označte si je třeba barvou nebo tvarem. Když se pak polštář objeví v jiné zóně, víte, že ho někdo přesunul, a nemusíte hádat, kam patří. Tohle jednoduché opatření sníží potřebu neustálého přerovnávání na minimum.

Na co si dát pozor u samotného lůžka: mechaniku mažte podle návodu, ne olejem z kuchyně. Šrouby dotahujte jednou za čas, jinak začne vrzat a budete ho nesnášet. Matrace musí odpovídat tomu, že je složená nebo svislá; příliš tlustá matrace často brání úplnému zaklopení. U levnějších konstrukcí se vyplatí zkontrolovat nosnost a to, jestli se lůžko dá ovládat jednou rukou. Pokud ne, budete ho skládat jen neradi a postupně přestanete.

Malý pokoj nezvětšíš barvou látky. Zvětšíš ho tím, kolik světla se od ní odrazí a kolik ho pohltí. Oko nevidí barvu jako takovou, ale jas a kontrast v zorném poli. Tmavá látka pohlcuje většinu dopadajícího světla, světlá ho vrací zpět do místnosti. To je celý princip, jen se na něj často zapomíná ve prospěch dojmů z katalogu.

Než se rozhodnete, zkuste si sednout na alespoň deset minut, ideálně v botách, ve kterých budete nejčastěji. Prohlédněte si, kde vzniká tlak, jestli se stehna celou plochou opírají a jestli se záda sama vyrovnají do přirozené křivky. Hloubka sedáku je jedna z mála věcí, kterou po koupi upravíte jen obtížně, proto se vyplatí věnovat jí pozornost dřív než barvě nebo materiálu.

Častá chyba je kupovat nábytek podle výšky postavy. Výška ovlivňuje hlavně výšku sedáku a délku nohou, ale hloubku určuje délka stehen. Drobnější člověk s dlouhými stehny potřebuje hlubší sedák než vyšší postava s kratšími stehny. Druhá chyba je spoléhat na pocit při krátké zkoušce. Po pěti minutách vydržíte téměř cokoli; po dvou hodinách se chyba projeví tlakem v podkolenní jamce nebo v bedrech.

Hloubka sedáku je vzdálenost od předního okraje sedáku k opěradlu. Právě ona rozhoduje o tom, jestli se o židli nebo křeslo budete opírat celou vahou stehen, nebo jestli budete celý den podvědomě poposedávat. Dva lidé stejné výšky mohou potřebovat úplně jinou hloubku, protože záleží na délce stehenní kosti, tvaru pánve a na tom, jak hluboko umí sedět. Univerzální číslo neexistuje.

Základní pravidlo zní: mezi předním okrajem sedáku a vnitřní stranou podkolenní jamky má zůstat mezera na dva až tři prsty. Když je sedák hluboký, okraj tlačí do lýtka, brzdí krev a nutí vás podsouvat se dopředu. Když je mělký, stehna visí ve vzduchu, váha se soustředí na sedací kosti a při delším sezení začnou bolet záda i ramena.

Jak hloubku změřit, než si něco koupíte Změřte si délku stehna vsedě. Posaďte se na pevnou židli tak, aby se lýtka dotýkala podlahy, a změřte vzdálenost od zádové kosti k zadní straně kolena. Odečtěte dva až tři centimetry a získáte orientační hloubku, která vám bude sedět. Stejné číslo použijte při porovnávání s parametry nábytku. Pokud výrobce hloubku neuvádí, změřte ji sami metrem přímo v prodejně — od předního okraje k přední ploše opěradla, ne k jeho rámu.

Řešení není vždy nový nábytek. U příliš hlubokého sedáku pomůže pevný polštář nebo podložka za zády, která hloubku zkrátí. U příliš mělkého sedáku zkuste sedák prodloužit samostatným dílem, pokud to konstrukce dovolí. Pokud sedíte u jídelního stolu, hlídejte i to, jestli se pohodlně dostanete k desce — hluboký sedák vás od stolu odtlačí a nutí k předklonu.

Častou chybou je použití teplé vody, mýdla nebo saponátu. Teplá voda rozpouští barvu rychleji a mýdlo po sobě nechává mastný film, který po uschnutí vytvoří nový tmavý kruh. Stejně tak nefunguje vysoušeč vlasů ani žehlička. Rychlé teplo způsobí, že se vlhkost i barva zatáhnou do hloubky a flek ztmavne natrvalo. Pokud se šmouha po několika tazích nezmenšuje, přestaňte a nechte mapu uschnout mezi dvěma listy čistého papíru zatíženými knihou.

Typická chyba je vysávat jen viditelnou podlahu. Chlupy se totiž usazují i tam, kam se při rychlém úklidu nedostanete: pod nábytkem, za dveřmi, v záhybech čalounění a v pračce ve filtru. Pokud tato místa vynecháváte, máte po pár hodinách pocit, že se chlupy objevily znovu samy. Ve skutečnosti je jen rozvířil pohyb vzduchu.

Chlupy z psa nebo kočky se nešíří rovnoměrně. Většina se jich usadí na pár místech, kde se hromadí, protože je tam vzduch zanese a zároveň je odtud nikdo neodstraní při běžném úklidu. Když tato místa znáte, stačí je cíleně čistit a množství chlupů v celém bytě výrazně klesne. Není potřeba uklízet celý den, stačí vědět, kam sáhnout.