Vrzání terasových prken vzniká nejčastěji ve chvíli, kdy se dvě desky o sebe třou nebo kdy se prkno pohybuje po nosném rámu. Zvuk se obvykle objeví až po čase, ne hned po položení. Příčinou bývá kombinace vlhkosti, teplotních změn a nedostatečného upevnění. Prkno pracuje, spojovací prvek klouže a vzniká tření, které se projevuje jako skřípání nebo vrzání.

Typická chyba je otočení prkna bez kontroly spodní strany. Rub může být měkčí a náchylnější k proražení podpatkem. Další chybou je otočení jen jednoho prkna uprostřed terasy – vznikne barevný a výškový rozdíl, který je vidět na první pohled. Pokud se rozhodnete otáčet, udělejte to alespoň v celé řadě nebo v ucelené části. A nezapomeňte, že otočením se změní viditelná strana; pokud byla prkna mořená, rub bude mít jiný odstín a sjednotit to bude chtít nový nátěr.

Pergola na hotové terase se nedá ukotvit tak, že se prostě přišroubuje k dlažbě. Dlažba je položená na pískovém loži nebo na lepidle, pod ní je betonová deska, štěrk nebo jen zhutněná zemina. Šroub do dlažby tedy nedrží v nosné konstrukci, ale v obkladu, který při zatížení větrem povolí. Prvním krokem je zjistit, co je pod terasou. Vyvrtejte zkušební otvor o průměru 8 mm v místě, kde není vidět, a prohlédněte si vyvrtaný materiál. Pokud jde jen o tenkou vrstvu lepidla a písku, musíte jít hlouběji až na nosnou desku.

Pravidelná údržba prodlouží životnost a zabrání úniku peří. Povlaky perte v pravidelných intervalech podle návodu na etiketě, nejlépe na jemný program s dostatečným množstvím vody. Příliš vysoká teplota poškozuje tkaninu i peří. Sušte volně, ne v sušičce s horkým vzduchem. Před navléknutím vždy zkontrolujte, zda v povlaku nejsou drobné dírky nebo uvolněné nitě. Malou dírku stačí zašít, větší poškození znamená výměnu povlaku.

Nádoba a množství rozhodují víc, než se zd

Začněte u kotvení do zdi. Právě tady vzniká většina problémů, protože zeď domu a pergola pracují s teplotou jinak. Pokud jsou vruty vytrhané nebo zdivo rozpraskané, nepomůže jen utáhnout šrouby. Vyvrtané díry vyplňte chemickou kotvou a použijte takové prvky, které dovolí malý posun. Na cihlovou nebo pórobetonovou zeď nikdy nekupte obyčejnou hmoždinku do sádrokartonu. Typický začátečnický omyl je dotáhnout vše napevno a bez podložek – po pár mrazivých nocích to praskne znovu.