Na skvrny používejte suchou cestu co nejdřív. Čerstvou tekutinu nejprve přitlačte čistým savým hadrem nebo papírovou utěrkou, nikdy netřete do stran. Tření rozšíří skvrnu a zatlačí ji hlouběji. Poté na místo nasypte jemný sorbent, například jedlou sodu, a nechte ho působit několik hodin. Soda část nečistoty vytáhne a zápach zmírní. Nakonec ji důkladně vysajte. U mastných skvrn pomůže malé množství kukuřičného škrobu, který se také nechá vsáknout a poté odstraní vysavačem.
Než čelo namontujete, změřte vzdálenost od zdi a nechte za ním mezeru alespoň dva centimetry. Tato mezera funguje jako dodatečná zvuková bariéra a zároveň brání vzniku plísní, které by výplň zničily. Pokud je zeď studená, použijte mezi čelo a zeď tenkou parozábranu. Po montáži zkontrolujte, zda čelo nikde nedře o podlahu nebo o noční stolek, protože přenos vibrací snižuje akustický komfort. A pokud po všech úpravách stále slyšíte ozvěnu, problém není v čele, ale v chybějícím textilu na podlaze a oknech.
Základem je správně připravený podklad. Po vybourání jádra je potřeba srovnat hrubou podlahu, nejlépe litým potěrem nebo vyrovnávací stěrkou. Rozdíl výšek mezi nejvyšším bodem u dveří a vpustí by měl být zhruba jeden až dva centimetry na metr délky. V malé koupelně to znamená, že celkový spád bývá jen kolem jednoho centimetru. Větší spád vypadá lépe pro odtok, ale dlažba se pak výrazně svažuje a malé formáty se špatně pokládají. Menší spád zase znamená, že voda stojí a pomalu odtéká.
Nejprve zjisti, co vlastně máš. Hledej puncovní značku, obvykle na zapínání nebo na vnitřní straně prstenu. Čisté stříbro mívá značku s číslem 925 nebo 800. Pokud značka chybí, může jít o postříbřený kov. Pozor na magnety — stříbro není magnetické, ale slitiny s niklem nebo železem ano. Když šperk přitahuje magnet, není to stříbro, i když vypadá jako ono. Tento test ti ušetří zbytečné čištění, které by mohlo poškodit povrchovou úpravu.
První a nejrozšířenější chyba je zalévání podle kalendáře. Někdo si zvykne dát vodu každou neděli a drží se toho i v lednu, kdy rostlina odpočívá. Spotřeba vody závisí na teplotě, světle, velikosti květináče i druhu rostliny. Místo pevného dne zkuste prstem zajet dva až tři centimetry do substrátu. Je-li suchý, zalijte. Je-li vlhký, počkejte. U malých květináčů stačí zvednout nádobu — lehká znamená žízeň, těžká znamená dost.
Na závěr platí, že spádování a obklady v malé koupelně po jádru nejde oddělit. Rozhoduje přesnost podkladu, formát dlažby a trpělivost při lepení. Kdo si chce ušetřit práci, často skončí s podlahou, která sice odtéká, ale vypadá jako zvlněný plech. Lepší je udělat spád menší, ale dokonale rovnoměrný, a zvolit menší formát dlažby. Voda se pak drží v rozumné míře a podlaha zůstane bezpečná i po letech.
Kdy je lepší sáhnout po velkoformátové dlažbě a kdy po mozaice U malých koupelen po jádru se nejčastěji volí dlažba 30 × 30 cm nebo menší. Čím větší formát, tím obtížnější je dodržet rovinnost při spádu. Velká dlažba se musí řezat do klínů, aby se přizpůsobila spádu, a každý řez je vidět. Naopak mozaika 5 × 5 cm nebo 10 × 10 cm se spádu přizpůsobí mnohem lépe, protože se pokládá po malých dílcích a spáry se dají plynule stáčet. Mozaika je ale pracnější a dražší na spárování. Kompromisem je dlažba 20 × 20 cm, která se ještě dá řezat do tvaru klínu a zároveň není tak náchylná na nerovnosti.
Typická chyba je také to, že se zapomene na dilataci u stěn. V malé koupelně se teploty mění rychle, zejména pokud je zde podlahové topení. Dlažba se musí nechat u stěn mezera alespoň pět milimetrů, která se vyplní pružným tmelem. Další častou chybou je špatné spárování. Spáry u vpusti a v rozích musí být pružné, jinak se obklady odlepí. Pokud se spáruje celá koupelna napevno, vzniknou vlasové trhliny, do kterých zatéká.
Rekonstrukce jádra s sebou nese jednu záludnost, na kterou se přijde až po položení dlažby. Spádování podlahy v malé koupelně je totiž nutné kvůli odtoku vody, ale zároveň musí být tak nenápadné, aby dlažba neklouzala pod nohama a nevypadala jako vlny na moři. U jádra o rozměrech kolem dvou metrů čtverečních má každý centimetr výškového rozdílu obrovský vliv. Pokud se spád udělá špatně, voda odtéká, ale dlažba se vlní, spáry se rozjíždějí a při chůzi je cítit každý hrbol.
Při pokládce je klíčové nezačínat u dveří, ale u vpusti. Vpusť se osadí tak, aby její horní hrana byla v rovině s budoucí dlažbou. Spád se vytváří lepidlem, ne podsypem. To znamená, že se lepidlo nanáší v silnější vrstvě u vpusti a postupně se stahuje do roviny. Nikdy se nesmí spád dělat tak, že se dlažba podkládá vrstvou písku nebo že se lepidlo nechá zaschnout a pak se na to lepí další vrstva. Takové řešení do roka popraská.
