Na co si dát pozor: nikdy nenuťte nikoho hrát. U ohně stačí, když se někdo jen dívá. Hry bez rekvizit fungují jen tehdy, když jsou pravidla krátká a srozumitelná. Pokud se objeví nuda, změňte hru, ne lidi. A hlavně – oheň mějte pod kontrolou, nepřikládejte během hry, aby se někdo nepopálil. Večerní kruh je o setkání, ne o výkonu.

Nakonec počítejte s tím, že některé hry budou fungovat jen dva roky a pak je bude potřeba vyměnit. Sledujte, kdy mladší začne sám navrhovat taktiku a starší přestane mít výhodu. To je signál, že je čas na složitější hru. Do té doby stačí držet se krátkých partií, střídat role a hrát v týmech. Věk není překážka, pokud se hra přizpůsobí oběma, ne jen jednomu.

Když se divokost opakuje i po úpravě pravidel, je lepší hru úplně nahradit jinou činností. Někdy stačí přejít k něčemu klidnějšímu, jindy pomůže hrát v menší skupině nebo ve dvojici. Pokud se dítě po hře pravidelně vzteká, pláče nebo se straní ostatních, neřešte to jako neposlušnost, ale jako signál, že mu daná míra vzrušení nevyhovuje. Cílem není hru zakázat, ale nastavit ji tak, aby zůstala hrou pro každého.

U dětí od tří do pěti let stavte na napodobování. Zadejte jednu činnost: jak jí kočka, jak fouká vítr, jak se myje medvěd. Dítě nemusí nic sehrát, stačí, když zopakuje pohyb po vás a vy ho zrcadlíte zpět. Typická chyba je chtít po předškolákovi souvislý příběh. Ten ještě neudrží v hlavě. Místo toho střídejte krátké úseky po deseti až dvaceti sekundách a nechte dítě, ať si vybere zvíře nebo povolání samo.

Na konci hry se zeptejte, co bylo nejtěžší a co by příště změnily. Odpovědi zapište a použijte při další přípravě. Pokud hra nefungovala, není to selhání. Zkraťte ji, zjednodušte pravidla nebo uberte hráče. Pohybová hra s pravidly má bavit a zároveň něco naučit. Když děti odcházejí zpocené a ptají se, kdy si zahrají znovu, udělali jste ji správně.

V závěru hry platí, že remíza je často lepší než riskantní výhra. Pokud máte jistotu, že soupeř nemůže vyhrát, neotvírejte novou linii jen kvůli tomu, abyste vyhráli vy. Mnoho partií se ztrácí právě v posledních třech tazích, kdy hráč pod tlakem zahraje pole, které soupeři daruje přesně tu chybějící spojnici.

Počítejte vždy o dva tahy dopředu. Pokud zahrajete pole A, soupeř odpoví B a vy musíte řešit jeho hrozbu místo vlastního plánu. Sledujte proto nejen své možnosti, ale i to, kolik volných polí soupeř potřebuje k výhře. Jakmile zjistíte, že mu stačí dvě, musíte jednu z nich obsadit okamžitě, i kdyby to znamenalo obětovat vlastní tempo.

Pravidla formulujte ve třech až čtyřech větách. Každá věta musí obsahovat jednu akci a jednu podmínku. Místo „hrajte fair play” řekněte „kdo se dotkne soupeře oběma rukama, vrací se na start”. Děti si pravidla pamatují lépe, když je samy zopakují. Nechte je, ať je řeknou vlastními slovy. Pokud si je spletou, opravte je hned, ne po prvním kole. První kolo hrajte na zkoušku bez hodnocení. Teprve druhé kolo se počítá.

Trénujte na krátkých partiích a po každé si zapište, ve kterém tahu jste ztratili kontrolu. Většinou to není ten poslední tah, ale ten třetí nebo čtvrtý před ním. Kdo umí pojmenovat vlastní chybu, ten se ji příště naučí vidět včas.

Kdy je lepší táhnout na okraj a kdy do středu Okrajová pole mají menší hodnotu, ale jsou levnější na obranu. Pokud soupeř tlačí na jednu stranu, vyplatí se ustoupit na okraj a nechat ho přeinvestovat do pozice, kterou pak snadno uzavřete. Naopak do středu se táhne ve chvíli, kdy už máte dvě vlastní hrozby a soupeř je nemůže pokrýt obě. Typická chyba je tlačit do středu příliš brzy, kdy ještě nemáte připravenou druhou hrozbu.

Pohybová hra s pravidly vzniká v hlavě dřív, než děti vstoupí do prostoru. Vyberte jeden jasný cíl: rozvoj obratnosti, spolupráce, nebo postřehu. Nesnažte se stihnout všechno najednou. Jeden cíl znamená jedny jasná pravidla a jednu závěrečnou otázku, na kterou děti odpoví po hře. Prostor ohraničte viditelně — kužely, švihadly, křídou. Děti potřebují vědět, kde hra začíná a kde končí. Pokud hranice nejsou zřetelné, budou běhat mimo a pravidla se rozpadnou během první minuty.

Základní pravidlo zní: každý tah musí buď uzavřít vlastní postupku, nebo zablokovat soupeřův rozvoj. Pokud tah nedělá ani jedno, je to ztráta tempa. Začátečníci často hrají doprostřed volné plochy, protože se to zdá bezpečné. Jenže střed je nejcennější pole a jeho předčasné obsazení vám sebere možnost reagovat později.

Během hry mluvte krátce a konkrétně. Místo „rychleji” řekněte „běž k modrému kuželu a zpět”. Děti potřebují slyšet, co mají dělat, ne co dělají špatně. Pokud se hra rozpadne, zastavte ji a zopakujte jedno pravidlo. Nepřidávejte nová pravidla za běhu. Jedna změna uprostřed hry znamená, že si děti přestanou být jisté a začnou se ptát místo hraní. Po každém kole nechte krátkou pauzu na vodu a na dvě věty zpětné vazby.