Poslední věc, kterou většina lidí vynechá: vyzkoušejte celý systém ještě za sucha, než vyjedou na silnici. Zkontrolujte, že ostřikovač stříká, stěrač stírá a nezůstává na skle film. Zimní jízda neodpouští improvizaci — a výhled je to jediné, co vás drží na cestě.

Mezi typické chyby patří otevírání víčka za tepla, dolévání vody místo směsi a ignorování malých úbytků. Voda snižuje bod varu i mrazuvzdornost a podporuje korozi. Stejně chybné je dolévat plnou nádržku po okraj, protože kapalina potřebuje prostor pro rozpínání. Víčko vždy utáhněte, ale nepřetahujte, aby těsnění neprasklo. Pokud je vše v pořádku, stačí kontrola jednou za měsíc a před delší cestou.

Spotřeba paliva nevzniká jen v motoru, ale hlavně v hlavě řidiče. Většina lidí jezdí pořád stejně a diví se, že jim palubní počítač ukazuje stále stejná čísla. Přitom stačí změnit několik návyků a rozdíl je znát už po prvním tankování. Nejde o to jezdit pomalu, ale jezdit plynule.

U mechanických filtrů stačí většinou vyjmout filtrační vložku, oklepat ji a opláchnout vlažnou vodou. Nepoužívejte ostré trysky ani agresivní chemii, která by poškodila vlákna. Pokud je vložka zanesená mastnotou, namočte ji do slabého roztoku saponátu a nechte působit. U vodních filtrů pravidelně kontrolujte hladinu a čistotu vody – příliš znečištěná voda přestává pohlcovat plyny a stává se sama zdrojem zápachu. Náplň vyměňte ve chvíli, kdy se výrazně zvýší tlaková ztráta nebo když vizuálně ztratí strukturu.

Dolévání provádějte pouze do studeného motoru. Po dolití nastartujte, nechte motor běžet a sledujte, zda hladina neklesá. Pokles o několik milimetrů po zahřátí je normální, protože kapalina expanduje a část se přesune do okruhu. Pokud ale musíte dolévat opakovaně, někde uniká. Časté bývají netěsnosti na hadicích, chladiči nebo těsnění pod hlavou.

Třetím rizikem je teplotní a tlakové přetížení turba. Zvýšený plnicí tlak bez kontroly může překročit mez, na kterou je turbo konstruované. Bez měření se nepozná, zda turbo nepřekračuje otáčky, zda nedochází k přeběhu a zda tlak nekolísá. Následky jsou prasklé těleso turba, poškozené ložisko hřídele nebo únik oleje do sání. Oprava je pak násobně dražší než samotný čip tuning.

Čip tuning bez měření na válcové zkušebně znamená, že úprava dat v řídicí jednotce proběhne podle zkušeností nebo podle univerzální mapy, ne podle skutečných hodnot konkrétního motoru. Na válcové zkušebně se měří výkon, točivý moment, průběh tlaku turba, teploty a složení výfukových plynů před úpravou i po ní. Když tento krok chybí, nemá nikdo zpětnou vazbu, zda motor pracuje v bezpečných mezích. To je jádro problému a hlavní důvod, proč se bez měření zvyšuje riziko poškození.

Chladicí kapalina odvádí teplo z motoru a chrání ho před přehřátím i před korozí. Mnoho řidičů ji řeší, až když se rozsvítí kontrolka teploty, což už bývá pozdě. Kontrola zabere několik minut a provádí se nejlépe za studena, kdy je hladina i tlak v systému ustálené. Před otevřením víčka motor vždy nechte vychladnout, jinak hrozí popálení horkou párou.

Auto postavte na rovinu a vypněte motor. Vyhledejte expanzní nádobu, obvykle průsvitnou plastovou nádobu s ryskami MIN a MAX. Hladina má být mezi nimi, ideálně blíže k horní značce. Pokud je nádoba čistá a průhledná, stačí se podívat zvenku. Když je zakalená, posviťte si baterkou nebo hadrem otřete místo kolem rysky, ať hranici skutečně vidíte.

Praktický postup je proto jiný. Nejprve změřit výchozí stav na válcové zkušebně, pak upravit data, potom znovu měřit a porovnat. Během měření sledovat teplotu výfukových plynů, tlak paliva, plnicí tlak a korekce lambda. Pokud se hodnoty vychýlí mimo bezpečné rozmezí, úpravu zkrátit nebo vrátit. Bez měření se nedá poznat, zda je motor v pořádku, aniž by se rozebral. Kdo chce čip tuning přežít bez poškození, musí měřit před i po.

Životnost brzdových destiček není pevně daná hodnota. Stejný vůz, stejné destičky, dva různí řidiči a rozdíl klidně desetitisíce kilometrů. Rozhoduje způsob, jakým sešlapujete pedál, kdy ho pouštíte a co děláte mezi jednotlivými brzděními. Nejde o to jezdit pomalu, ale o to brzdit plynule a s rozmyslem.

Co sledovat kromě samotné hladiny Barva a konzistence napoví víc než hladina. Kapalina bývá modrozelená, růžová nebo oranžová podle typu, ale vždy musí být čirá. Zakalená, hnědá nebo naolejovaná směs znamená, že se do systému dostává olej nebo rez a je potřeba diagnostika. Pokud je hladina pod MIN, dolijte stejný typ, jaký je v systému. Míchání různých druhů může způsobit sraženiny, které ucpe chladič i topení.