Druhý způsob, který se osvědčil, je měření na těle. Postavte hůl svisle před sebe, uchopte ji za rukojeť a sledujte, kde končí její špička. U správné délky by se měla dostat zhruba na úroveň spodního okraje hrudní kosti, u některých typů držení o něco níž. Pokud špička sahá nad pas, je hůl krátká. Pokud končí u kyčle, je zbytečně dlouhá. Rozdíl dvou až tří centimetrů přitom poznáte už po první hodině chůze.

První turistický batoh se nevybírá podle barvy ani podle toho, co visí v regálu v akci. Rozhoduje objem, padnutí na záda a to, jak dlouhé túry plánujete. Na jednodenní výlety stačí batoh s objemem kolem dvaceti litrů. Na přespání ve chatě nebo v nouzovém přístřešku potřebujete třicet až čtyřicet litrů. Teprve u vícedenních přechodů s vlastním stanem a vařičem má smysl uvažovat o padesáti litrech a více. Kdo si koupí velký batoh na jednodenní procházky, bude nosit prázdnou váhu navíc.

Praktické pravidlo pro české hory: do sucha a větru softshell, do deště hardshell. Pokud jdete na hřebenovku v létě, stačí softshell a lehký hardshell v batohu jako pojistka. V zimě naopak vezměte hardshell jako hlavní vrstvu a softshell nechte na jasné mrazivé dny bez srážek. Pod obě patří funkční prádlo, které odvádí pot, a v zimě ještě izolační vrstva.

Před každou túrou zkontrolujte, zda náplasti nejsou prošlé a zda víčko u roztoku drží. Vlhkost v batohu ničí obaly rychleji, než si všimnete. Lékárničku uložte do nepromokavého sáčku a dejte ji dítěti na dosah, aby si o náplast mohlo říct samo, když ucítí tlak v botě. Právě včasné zastavení a přelepení místa zabrání tomu, aby z malého problému byl důvod k ukončení výletu.

Délka hole se neurčuje podle výšky postavy, ale podle úhlu v lokti. Postavte se na rovnou plochu, nazujte boty, ve kterých budete chodit, a uchopte rukojeť tak, aby předloktí s paží svíralo přibližně pravý úhel. Špička hole se přitom musí dotýkat země. Kdo zvolí délku jen odhadem nebo podle tabulky bez vyzkoušení, skončí buď s rameny vtaženými nahoru, nebo s rukama nataženýma jako při veslování. Obojí bolí a obojí snižuje jistotu v terénu.

Na co si dát pozor při nákupu: zkontrolujte, zda se hůl dá rozložit na délku, která se vejde do batohu nebo do zavazadla. Vyzkoušejte rukojeť — pěnová nebo korková, obě mají své místo, ale korek lépe odvádí pot a v horku se nelepí. Zkuste i spodní špičku: kovová je pro skálu a tvrdý povrch, gumová pro asfalt a měkký terén. A nezapomeňte na poutka, která se nesmí zařezávat do zápěstí. Kdo koupí hůl jen podle barvy nebo ceny, zpravidla po prvním výšlapu hledá náhradní.

Na ruce a hlavu se zapomíná nejčastěji. Čepice a rukavice váží málo, ale bez nich tělo ztrácí teplo velmi rychle. Náhradní rukavice a suché ponožky v batohu nejsou zbytečnost — mokré prsty a mokré nohy vedou k prochladnutí nejrychleji. Pozor také na příliš mnoho vrstev na startu: když vyrazíte v tom, v čem chcete dojít, po prvním kopci se zpotíte a zbytek dne strávíte v mokrém oblečení. Začněte s lehčí vrstvou a přidávejte podle potřeby.

Materiál rozhoduje o tom, co hůl vydrží Hliník je levnější, těžší a při velkém zatížení se ohne. Výhodou je, že se ohne, ale nezlomí — v nouzi se dá narovnat. Karbon je lehčí, lépe tlumí vibrace, ale při nárazu do skály nebo při pádu na hranu se může roztříštit. Pro nenáročné túry po značených cestách stačí hliník. Pro dlouhé přechody, kde každý gram na ruce bolí, má smysl karbon, ovšem s vědomím, že vyžaduje opatrnější zacházení.

Pro zimní podmínky se nejlépe hodí trasy v nižších a středních polohách, kde bývá méně sněhu a cesty zůstávají schůdné i bez maček. Dobrou volbou jsou hřebenovky v Krušných horách, Děčínská vrchovina nebo okolí Křivoklátska. Ve středních horách, jako jsou Jeseníky, Beskydy nebo Šumava, volte trasy po značených cestách, které nevedou přes exponované svahy. Vyhněte se oblastem s lavinovým nebezpečím – v Česku sice nejde o častý jev, ale v Krkonoších a Jeseníkách k němu při velkém sněhu dochází.

Softshell a hardshell se na českých horách nevybírají podle módy ani podle toho, co visí v regálu. Rozhoduje počasí, intenzita pohybu a to, jestli jde o jednodenní túru, nebo přechod s batohem. V Krkonoších, Jeseníkách i na Šumavě se podmínky mění během hodin, proto je lepší mít v batohu obě vrstvy a vědět, kdy kterou vytáhnout.

Složení hole je další věc, kterou lidé podceňují. Teleskopické hole mají dva nebo tři díly a zajišťují se buď páčkou, nebo šroubovacím mechanismem. Páčka drží pevněji a dá se ovládat v rukavicích, ale může se zachytit o větve. Šroubovací systém je spolehlivější v blátě a písku, ale pomalejší a v zimě hůře ovladatelný. Po každém výšlapu spoje očistěte a vysušte. Zapomenutý písek v závitu je nejčastější důvod, proč hůl po pár měsících povoluje.